Rozpustilá Juliette Binoche zjišťuje, jak se deformuje lidský charakter po patnácti letech partnerského soužití. Inu, dost.
Rozpustilá Juliette Binoche zjišťuje, jak se deformuje lidský charakter po patnácti letech partnerského soužití. Inu, dost.
Sylvie Testud, výrazná francouzská herečka z filmů Strach a chvění, Edith Piaf nebo Lurdy, tentokrát vyměnila dramaticko-komediální etudy před kamerou za pozici jedné z hlavních realizátorek adaptace knihy Frédériqua Deghelta Život té druhé. Na eponymním filmu se podílela scenáristicky a také se pro ni stal tajemnem načichlý příběh Marie Speranské celovečerním režijním debutem.Život té druhé se představuje v traileru
S hlavní hrdinkou se setkáváme během úspěšného pracovního pohovoru do marketingové společnosti, který překvapivě nekončí jen kariérním postupem. Marie totiž při odchodu omrkne šéfova syna a nadějného komiksového výtvarníka Paula, z čehož se vyklube ukázkový příklad lásky na první pohled. Probuzení po vášnivé noci ji ale překvapí podobně jako předem neinformované diváky – rozverná duše mladé dívky se ocitne ve velkoryse pojatém bytě situovaném v těsné blízkosti Eiffelovky a především v těle, které je o patnáct let starší než před spokojeným sexuálním výkonem. V pařížských obchodech se platí Eurem, zemřel Michael Jackson a americkým prezidentem je nějaký Obama. Navíc se zdá, že je Marie matkou malého kluka, řídí nadnárodní společnost s cennými papíry a je provdaná za zmiňovaného Paula. Jejich vztah se ale z neznámých důvodů nachází v troskách a blíží se finále rozvodového papírování.
Život té druhé se při prvotních rozpacích z nově nabytého stáří drží poměrně nenáročných komediálních přehmatů a karambolů, vycházejících částečně z náhlé fyzické proměny, částečně z nutnosti čelit neznámým povinnostem, aby okolí nic nepoznalo. Juliette Binoche přitom vede rozpustilou variaci na Toma Hankse z filmu Velký, případně Jennifer Garner z lehké srandičky Přes noc třicítkou.
S postupným rozkrýváním, co vedlo k chladnému manželství, ztraceným přátelům a prapodivně nadšeným reakcím syna na běžné rodičovské podněty, se naťukává také hlubší rozměr knižní předlohy. V původní verzi dožene náhlá ztráta paměti Marii k návštěvě psychoterapeuta, který jí pomáhá najít cestu zpátky k manželovi a třem dětem. Filmový Život té druhé také odkrývá, z čeho pramení vztahové nezmary. Ono patnáctileté vzpomínkové vakuum umožňuje zmatené ženě podívat se na potíže zvenčí, čímž odhalí, kam se poděla ona svobodná holka z úvodu a jak ze vztahu snadno mizí vášeň. Přímé pojmenování problémů a jejich bolestivé řešení ale film bere raději oklikou – veškeré trable se mažou laskavou zkratkou a humorem. Nemusíte být feministky zbrojící za genderovou rovnoprávnost, aby vám v tom něco nesedělo.
V Životu té druhé je proto vidět potenciál na silné drama, evropský tvůrčí tým (film vznikal v koprodukci Francie, Lucemburska a Belgie) ale zvolil raději variantu lehké a sterilně univerzální komedie ve stylu hollywoodských výměn/proměn těl. Přesahy si proto musí divák sám rozvést do štiplavé výpovědi o současném partnerském soužití, protože spontánní hopsání Juliette Binoche ukazuje jen základní směrovky, kudy se lze vydat.
Read more…