Každý byl v určité etapě života šílencem, a kdo tvrdí, že ne, je traumatizovaný dodnes. V Terapii láskou to platí bezvýhradně.
Každý byl v určité etapě života šílencem, a kdo tvrdí, že ne, je traumatizovaný dodnes. V Terapii láskou to platí bezvýhradně.
Filmoví producenti se nafutrovali čokoládovými a lososovými soškami, po bujarých večírcích se vygruntovalo a zlatí rytíři se spokojeně nakvartýrovali k novým majitelům. Oscarový ceremoniál a klasické rituály spojené s nejprestižnějším filmovým oceněním zkrátka skončily. Letošní ročník neměl jednoznačného favorita. Plešouni se rozdělili způsobem, kdy uzmul každý film něco. Kupříkladu Terapie láskou proměnila z osmi nominací pouze jednu, když si pro téměř čtyřkilové zlato došla herečka Jennifer Lawrence za hlavní roli. Počet naháčů však nemění skutečnost, že nový film neurotika Davida O. Russella reflektuje aktuální problémy běžných Američanů silněji než ostatní kandidáti.Zafunguje Terapie láskou?
V centru stojí učitel dějepisu Pat, kterému ruply nervy, když nachytal svoji ženu ve sprše s jiným šamstrem. Přišel o dům, práci i celý dosavadní život, jelikož strávil osm měsíců na psychiatrii. Po propuštění se vrací do domu rodičů, odkud hodlá korigovat těžké návaly vzteku, začít v pozitivním myšlení, najít cestu k manželce a odstartovat další etapu života, tentokrát už klidnou a pohodovou. Seznámí se dokonce s Tiffany, která se mu rozhodne pomoct. Ostatně sama je plná problémů. Když ji zemřel manžel, vyplňovala náhlou prázdnotu tím, že se vyspala s každým v okolí.
Ačkoliv je Pat v Terapii láskou jediným, kdo může mávat papírem s klinicky diagnostikovanou nemocí (konkrétně bipolární poruchou), všechny hlavní postavy mají trable. Namísto prášků se ale opírají o vlastní metody, o určité sociálně přijatelné způsoby uvolnění, kvůli kterým na ně ostatní nekoukají skrz prsty jako na Pata, před kterým utíkají bývalí spolupracovníci. Někdo vyprázdněný vztah kompenzuje přehnaným materialismem, další citové strádání nahrazují sexem, sportem, vařením nebo tancem. Z pohledu diváka dává David O. Russell, který stojí za režií i scénářem, jasná znamení, že postavy nejsou úplně v pořádku a upnutím na odlišné činnosti pouze přenáší své problémy. Ze strany samotných postav je ale jejich chování přirozené. Člověk zkrátka musí dát občas průchod iracionálnu, aby dokázal najít nějaký pevný bod, o který se bude moci v budoucnu opřít.
Dle všeho jde v Terapii láskou právě o prosté, ale nadmíru pravdivé a nestrojené hledání druhého člověka, který je sice taky na hlavu, ale společně si porozumíte a najdete v groteskně dramatických situacích vlastní logiku. Než ale nechá Russell postavy dojít k dvojitému happy endu, kterým se pospojují vyřčené motivy, probrodí se charaktery psychickým bahnem, nejasným tápáním i staromilsky romantickou koláží, což může být pro někoho atraktivní i emočně zcela odtažité. 
Vše ostatně nahrává tomu, aby se nálady měnily s prudkou živelností a bez načančaného budování atmosféry. Kamera těká mezi postavami podobně jako myšlenkové pochody Pata a Tiffany (a stejně jako choreografie jejich tanečního čísla), z poklidného debatování se impulzivně přechází k hysterickým záchvatům a dokonce je přítomna scéna, kde emoční výbuch vyvolá kniha Ernesta Hemingwaye, protože spisovatel nenechal postavám dobrý konec. David O. Russell skvělým hercům jako zmiňovaná Jennifer Lawrence, Bradley Cooper, Robert De Niro nebo Jacki Weaver šťastný konec dopřál. Těžko říct, nakolik jde o finále pomíjivé, ale Terapie láskou rafinovaně předvádí, že by léčba spřízněnou duší měla mít šanci na úspěch.
Read more…