V dobách baroka bylo venkovské sídlo obrazem moci i vkusu. A pokud šlo o okázalý areál, jehož podobu určili nejlepší architekti, zahradníci a umělci té doby, tím lépe: svět žasnul a majitel té krásy se mohl radovat. Platilo to pro Krále Slunce Ludvíka XIV. a jeho Versailles stejně jako pro hraběte Šporka a jeho Kuks.