Debutový film Rufuse Norrise ukazuje tolik roztříštěných osudů, až na to doplácí a tříští se sám.
Debutový film Rufuse Norrise ukazuje tolik roztříštěných osudů, až na to doplácí a tříští se sám.
Je starým známým pravidlem, že se názor na filmové dílo formuje především podle začátku a konce. Pokud film diváka v úvodu zahákne a v závěru emocionálně strhne, je snadné přistupovat k mezidobí benevolentněji, i kdyby šlo jen o vatu s výraznými logickými trhlinami. Funguje to samozřejmě také obráceně, kvůli mizerné koncovce se může rychle rozpadnout bytelná narativní konstrukce, kterou bylo doposud možné sledovat se zaujetím a příslibem lákavého vyústění. Debutový snímek Rufuse Norrise Rozbitý svět sice do svého názvu absorboval především roztříštěné sociální vztahy mezi třemi rodinami z britského předměstí, název lze však vztáhnout na film jako takový, když se z fragmentárního vyprávění náhle přeskočí do finále s kýčovitými metaforami a rozbijí se předchozí snahy o celkem příjemný film o nepříjemných věcech.Rozbitý svět s rozbitými osudy
Bylo by však nefér odsoudit Rozbitý svět jen kvůli neobratně sešněrovanému konci, který skládá z několika rozjetých linií agresivně slzopudnou katarzi. Než k ní totiž dojde, má vyprávění, jehož středobodem je mladá diabetička Skunk, schopnost vtáhnout diváka do světa, z něhož se pomalu vytrácejí bezstarostné radovánky i dětská nevinnost. Hned úvodní scéna položí základy pro vnímání komplikovaných vztahů mezi dospělými, když jedenáctiletá dívka přihlíží, jak jeden ze sousedů zničehonic napadne mentálně labilního mladíka odvedle.
Cukrovkářka, postižený kluk a agresivní otec tří dcer jsou pouze několika protagonisty z mnoha zahrnutých postav s většími či menšími problémy, jež se pohybují v onom rozbitém světě, kde se může zdát, že se vždycky všechno pokazí. Snímek na motivy knihy Daniela Claye zobrazuje osoby, kteří bez ohledu na věk nebo společenské postavení prochází těžkým obdobím a všelijakými krizemi, ať už je to šikana, ztráta blízké osoby nebo partnerská nedůvěra. Jednotlivé trable jsou do značné míry separátní, přesto se v konečném důsledku míchají s osudy dalších rodin.
Norris kombinuje složité vztahové propletence s bezstarostnými momenty, jakými jsou první nesmělé polibky nebo úsměvné konverzace mezi otcem a dcerou, v nichž exceluje především kouzelně přirozená Eloise Laurence ztvárňující ústřední Skunk. Mladá debutantka ukazuje ve filmu zasazeném do slepé uličky britského předměstí a vrakoviště, že malé holce stačí k zastínění jmen jako Tim Roth nebo Cillian Murphy bezelstný úsměv.
Stále je zde však přítomen onen neuspokojivý závěr, během kterého se odstřihne pozornost od většiny rozehraných linií. Střípky obyčejných životů s množstvím (ne)obyčejných problémů se kvůli přehnané symboličnosti změní v jedno nadměrně sentimentální a manipulativní tahání emocí. Najednou z Rozbitého světa unikají předešlé snahy o realismus a naplno se projevuje fiktivní podstata, stejně jako u mladé trojice děvčat postupně vyplouvají na povrch jejich dětské lži. Jak lze ale usuzovat z ocenění na British Independent Film Awards nebo na tuzemském Febiofestu, na spoustu diváků zřejmě nemá divoký konec zásadní vliv. Posuďte ostatně sami, zdali vás osudy postav rozhodí nebo zanechají v klidu.
Read more…