Překvapivě lehkou vahou je zdramatizovaná biografie Alfreda Hitchcocka, velikána po filmařské i tělesné stránce.
Překvapivě lehkou vahou je zdramatizovaná biografie Alfreda Hitchcocka, velikána po filmařské i tělesné stránce.
„Natáčení této scény trvalo sedm dní a pětačtyřicet sekund filmu obsahuje sedmdesát různých postavení kamery. Pro tuto scénu mně vyrobili skvělou figurínu, z níž měla pod ranami nože prýštit krev, ale nepoužil jsem ji. Raději jsem natáčel s dívkou, nahým dvojníkem, který zastupoval Janet Leighovou. Z Janet vidíme jen ruce, ramena a hlavu. Všechno ostatní byl dvojník. Nůž se přirozeně ani jednou nedotkl těla, všechno se dělalo montáží.“
Je to trochu smutné, ale krátký úryvek z knihy Rozhovory Hitchcock – Truffaut vygeneruje o něco hmatatelnější představu, jak se natáčelo slavné sprchové mordování, než stihne za devadesát minut režisér Sacha Gervasi. Není to úplně scestné srovnání, jelikož těžištěm jednoduše pojmenovaného Hitchcocka je právě zrod fenoménu s názvem Psycho. Dalo by se tedy očekávat, že když se hovoří o výjimečných natáčecích praktikách, bude také konkrétně sděleno, v čem tkvělo Hitchcockovo lišáctví v inscenování napětí.
Jak to dopadne? Slíbil jsem matce, že to neprozradím.
Dějová linie si ale nedává za cíl hluboký ponor do filmařských postupů korpulentního režiséra, spíše jen klouže po povrchu hned několika různých komplikací, které vyvstávaly jak z dobových norem, tak z osobního života. Mnoho lidí je obeznámeno se samotným Psychem z roku 1960, které dostává nálepku jednoho z nejlepších thrillerů všech dob. Mnohem menší množství diváků už si ale dokáže představit, jaké problémy pramenily během výroby ze strany produkčního studia Paramount, jaké se musely zdolávat cenzurní překážky, případně jaký byl vztah mezi Hitchcockem a jeho ženou Almou a jaký vliv měla Alma na výslednou podobu filmů.
Přestože filmová dramatizace knihy Stephena Rebella Alfred Hitchcock and the Making of Psycho všechno zjednodušuje (způsob, jakým se překonají kupříkladu zmiňované cenzurní trable je až komický) a rozhodně nejde o realistickou interpretaci ústředního Alfreda (divák si na základě snímku možná říká, že Hitch byl pro dámy akorát „ten šmírák za bukem“), zůstal přítomen alespoň základní kontext o mistrovi napětí a Hollywoodu šedesátých let. Hitchcock je paradoxně ke svému tématu lehkým a oddechovým pohledem za zdi kinematografického průmyslu, kde namaskovaný Anthony Hopkins žárlí na svoji filmovou ženu Helen Mirren, nakukuje ve fešně vypravených kulisách do kabinek hereček a vede ve své hlavě rozhovory se sériovým vrahem, o kterém natáčí.
Cesta za dalším, i když pro většinu krajně neočekávaným úspěchem působí překvapivě přímočaře a v podstatě neřeší nic z toho, o čem se snažila vyprávět. Hitchcockův temný pasažér bez jakéhokoliv vysvětlení zmizí, krásnými blondýnkami bude režisér i nadále až obsesivně fascinován a Psycho se stane jeho největším finančním úspěchem, když investice 800 tisíc dolarů vytáhla z amerických pokladen 32 milionů dolarů. Zábavná a vizuálně pěkná exkurze vyhlídkovým vláčkem zkrátka podává přibližně stejné množství zaručeně pravdivých údajů jako jakákoliv informační brožurka.
Read more…