Pedro Almodóvar především v počátcích své režisérké dráhy tíhl ke komediím, kterým vládli gayové (skrze ně Almodóvar mimochodem nastartoval kariéru Antonia Banderase), lesbičky anebo v lepším případě nesnesitelně hysterické a afektované ženské.
Pedro Almodóvar především v počátcích své režisérké dráhy tíhl ke komediím, kterým vládli gayové (skrze ně Almodóvar mimochodem nastartoval kariéru Antonia Banderase), lesbičky anebo v lepším případě nesnesitelně hysterické a afektované ženské. Ostatně autor, který se svým sexuálním zaměřením nijak netají, poctivě pašuje téma sexuální identity prakticky do každého svého filmu již tři desítky let. Jeho novinka Rozkoš v oblacích je v tomto směru ovšem skutečný úlet!
Do dnešní doby jste filmům Pedra Almodóvara mohli vytknout přílišnou ukecanost, těžko vyvažitelné balancování na hraně kýče, nebo pro mnoho diváků těžko uchopitelnou a přílišnou horkokrevnost, s níž se noří do nejhlubších citů. Tento Fénix španělské kinematografie se však nyní rozhodl vrátit se do méně komplikované doby svých méně náročných snímků (a to i rozpočtově) a ještě si pořádně přisadit. Děj evidentně nízkonákladového snímku Rozkoš v oblacích zasadil do letícího porouchaného letadla, jehož pasažéři si možné poslední chvilky života zpestří úchylnými historkami ze soukromí (většina jich je jiné, než heterosexuální orientace, a ti co nejsou, tak budou) a jednou velkou „lechtivou párty,“ konající se několik tisíc metrů nad zemí. Z čehož také vyplývá, že prakticky celý film se odehrává v interiéru. Výjimkou je například „hvězdný štěk“ Almodóvarových oblíbenců Penélope Cruz a Antonia Banderase. I když splňují úlohu taháku na plakátech, moc si jich neužijete. Jednoho z kapitánů letounu (i oni si ve filmu vyzkouší lásku mezi mužem a mužem) si vystřihl krasavec Hugo Silva. O hudbu se opět postaral režisérův dvorní skladatel Alberto Iglesias.
Hvězdami jsou v tomto filmu však především tři afektovaní gayové – stevardi (Javier Cámara, Raúl Arévalo a Carlos Areces), kteří cestujícím zpestřují poslední chvilky vším možným, jen ať je to afektované. Když dojde i na sladce úlisné muzikálové číslo Joserra, Ulloa a Fajase, jak se stevardi ve filmu jmenují, budete se muset rozhodnout, jestli se do nich a do způsobu, jak si společně s režisérem s chutí a bez zábran hrají, zamilujete anebo odejdete znechuceni z kina. Pokud trpíte byť jen drobnou homofobií, ani tam raději nechoďte. Celé je to šílenější, než šílené, barevné a nagelované. V multikině zkuste namísto popcornu žužu anebo gumové medvídky, budou se k filmu hodit víc.
Na Rozkoš v oblacích by měl jít možná povinně prezident Miloš Zeman (ostatně i Almodóvar je v řadě dialogů politicky nekorektní vůči současné španělské politické garnituře), až zase bude mít chuť štěkat, že transparent „Katolické buzny zdraví Bátoru“ je nevkusný a pohoršující. Od 23. května, kdy film vstupuje do distribuce, tak může učinit každý.
Read more…