V prosinci roku 1953 kdosi zaklepal na dveře ostravské ubytovny, kde žil údržbář, vyučený stolař a ajznboňák Alois Čoček. Otevřel a s radostí a údivem přivítal své dva mladší bratry Jana a Josefa, které neviděl skoro deset let. Alois měl za sebou čtyři roky uranového lágru. Právě ho propustili na podmínku. Z této jedné bratrské návštěvy se stalo v očích komunistické tajné policie spiknutí. Za to, že své bratry neudal, dostal 12 let vězení.